Malá

28. května 2018 v 11:37 | Gabrielaahava
***

U vchodových dveří zazvonil zvonek. Přišla paní ředitelka Domu dětí a mládeže osobně. Přišla a za ruku vedla naši Malou. Její teta ji vloni v září přihlásila - kdoví proč - na atletiku. Věděla jsem, že atletika pro ni není to pravé ořechové. Všímala jsem si její touhy tančit a jejího gymnastického nadání, které se ale zatím nemělo šanci rozvíjet.

***

Do našeho domova přišla před dvěma lety se svými dvěma sourozenci. Byla nejmladší a nejproblematičtější. Její záchvaty opozičního vzdoru překvapovaly i otrllé tety matadorky, které v našem zařízení pracují 20 a více let.
Krásná holčička. Bylo jí pět, když je sociálka přivezla. Tahle nejmladší okamžitě neuvěřitelnou rychlostí vyšplhala na palandu ve svém pokojíku, co jí teta pečlivě připravila a nazdobila. Než se kdo nadál, spustila otřesný, blíže nedefinovatelný jekot. Něco jako dinosauři z Jurského parku, ale strašně vysoko. Lidské ucho ten zvuk naneštěstí zaznamenávalo a po chvíli jste začli přemýšlet o přistávání létajícího talíře a blízkém setkání třetího druhu. Otřesný zvuk.
Vešla jsem za ní tehdy do pokojíka.
"Já vím. Není to jednoduché, viď?"
Jekot utichl.
"Chceš ke mně?" Roztáhla jsem ruce.
Překvapila. Spustila se z palandy jako opička a přilepila se mi do náruče. Byla opravdu ještě malá. Zpod brýlí se silnými skly začaly stékat slzy.

***

Teď jsem odemkla vchodové dveře a převzala si Malou od rozčilené paní ředitelky.
"Tohle už překročilo všechny hranice, paní ....... . Takhle to dál nepůjde. Odvolali mě telefonicky od mé rozdělané práce na kroužek. Nikdo si s ní neporadil. Pokousala tři chlapce, několik dětí poškrábala a rozkopala jim pomůcky na překážkovou dráhu."
"Omlouvám se," - jediné, co mě napadlo, "děkuji vám. My to pořešíme. Na shledanou."
"A s atletikou je konec. Už nám ji tam neposílejte!"
Vzala jsem Malou za ruku a odvedla ji dovnitř. Směřovali jsme po schodech do naší ředitelny.
"Ne, já tam nechci!", vyškubla se mi a utíkala do svého pokojíku. Dohonila jsem ji.
"Teď se nedá nic dělat. Vždyť vidíš, co sis nadrobila. Tak buď statečná a pojď si to vyslechnout. Vynadáme ti. Teta asi bude křičet. Ale to vydržíš. Nic jiného se ti přece nestane."
Podala mi ruku a vyšly jsme po schodech nahoru.
Naše ředitelka ani neskončila s hlasitým káráním, ještě ani nedošla k tomu, že si rodiče z kroužku budou ztěžovat, protože jim Malá pokousla děti. Ještě ani nedošla na prázdninový tábor v dětské psychiatrické léčebně, když se malá otočila jako na obrtlíku, práskla dveřmi a utekla po schodech dolu. Vzápětí se z jejího pokojíka ozval otřesný, blíže nedefinovatelný jekot.
"Tak to vidíš. A tuhle chceš na taneční vystoupení? Aby soutěžila, jo?"
"Zkusila bych to. Něco mě napadlo."
"No, tak Pán Bůh s tebou."
"Však On je." Pomyslela jsem si spokojeně.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 28. května 2018 v 12:03 | Reagovat

Doufám, že to s Malou dobře dopadne!

2 FoxFirer FoxFirer | E-mail | Web | 28. května 2018 v 12:26 | Reagovat

Tak to přeji pevné nervy. Snad se to časem nějak lépe dopadne. :-)

3 Gabrielaahava Gabrielaahava | 28. května 2018 v 18:52 | Reagovat

[1]:
To se asi začněte modlit 🙁

4 Gabrielaahava Gabrielaahava | 28. května 2018 v 18:53 | Reagovat

[2]:
Běh na hodně dlouhou trať.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama