Andulka

14. května 2018 v 11:26 | Gabrielaahava

Andulka

Ukončila jsem další telefonický hovor a málem se ponořila do kancelářské práce. Papírování. Vyrušil mě řev ze třetí skupiny. Andulka. Vyšla jsem z kanceláře a zamířila ke schodům. Áňa seděla na trámku na půdě.

"Nech mě!!" štěkl chraplavý hlásek. Kdyby jí nebylo sotva sedm let, připomínala by hlasem starou barovou zpěvačku.

"Tak tu nekřič a pojď do pokoje!" snažila se teta. Sloužila ve třetí skupině a nebyla u nás dlouho.

"NEE!" zasípal hlásek. "Nech mě!!"

"Ale já ti nic nedělám."

"NEE!!"

Spatřila mě stát ve dveřích. Natáhla jsem k ní ruku.

"Já chci jít s tebou!!"

"Tak pojď." Vzala jsem ji s sebou do kanceláře.

"Pomůžeš mi?"

"Ano."

"Sedneš si sem?" Nabídla jsem křeslo pro hosty.

"A můžu sem?" ukázala na židli naší ředitelky, umístěné naproti mému psacímu stolu.

"Můžeš."

"Dáš mi sešit?"

"Chceš dělat zápis?"

"Ano."

Vytáhla jsem Školní vzdělávací program a rozpracované Standardy kvality péče v ústavní výchově.

"Tak na. Tady máš propisku, můžeš sem dávat razítko, …"

"Máš gumu?"

"Tady máš gumu. Co když pustím nějakou hudbu?"

"Jooo. Pusť Kynychovou. Pusť Šmouly."

"Jejda, Šmouly nemám." Pustila jsem Marsyas z youtubka. Zuzana Michnová zpívala S Luisem a nám bylo fajn. Andulka zapisovala do mých Standardů - pracovní verze. Razítko bouchalo o desku stolu a následovaly podpisy.

"Já budu primář."

"Cože?"

"Můžu ti zavolat?" zvedla ručku od telefonu. Uchopila jsem svoji.

"Haló?"

"Ano, pane primáři?"

"Tak co, dáme mu půlku nebo třikrát denně?" zeptal se primář chraplavým hlasem a hleděl mi do tváře přes stůl svýma modrýma očima.

"Myslím, že půlka stačí." odpověděla jsem do své ručky a hleděla do těch očí. Usmívaly se.

"A co Nicolas. Zlobí?"

"Ne, už je to lepší. Zato Tenčák zlobí."

"A co?"

"Včera zase kradl v samoobsluze. Už má zakázané i Tesco."

"Jo? Dáme mu injekci?"

"Jak myslíte, pane primáři.

"A bude bez výhod."

"Dobře. Ale zapište to do zápisu."

"Dám tam razítko." Áňa usilovně čárala přes Standardy, které nemusí být zpracovány písemně, jen musíte umět popsat, jak je v zařízení praktikujete a kde je případná kontrola najde zakotveny.

Dostala jsem nápad. Youtube přeskočilo na Mišíka a tentokrát Stříhali dohola malého chlapečka.

"Pane primáři, zavolám Tenčáka sem." Vyšla jsem z kanceláře. Tenčák seděl na schodech a chystal se na zahradu.

"Davide, prosím tě, pojď se mnou." Tázavě na mě pohlédl, ale zvedl se a šel.

Posadila jsem ho v kanceláři na pohovku a povídám:

"Tak Davide, toto je pan primář a chce se tě na něco zeptat."

Andulka se všeho ujala: "Ty zlobíš?" Tenčákovi cukaly koutky, ale zalhal:

"Ne"

"Ale no tak. Zlobíš, Tenčáku." David už se smál a dal si ruku před pusu. Ale stále seděl a okamžitě se zapojil do hry.

"Dostaneš injekci. Natáhni ruku." Primář uchopil zelenou pastelku a můj sprej do nosu. Tenčák natáhl ruku a Andulka ho píchla do předloktí. Potom místo postříkala kapkami do nosu ve spreji.

"A ještě výchovné opatření. Máš zákaz vycházek."

"Ano, a je bez výhod." připomněla jsem primáři. Tenčák už se v pohovce svíjel smíchy. Ale vstal, dokonce se uklonil a odešel z kanceláře. Seskákal dolu ze schodů jako blecha a uháněl ven hopsat na trampolínu.

Podobně nás navštívilo ještě aspoň pět chovanců. Andulka zářila. Ruce si dala v bok a vítala každého slovy:

"Tak pojď, to jsme se zase dočkali."

Počmárala celé Standardy a ještě si přibrala Kontroly uklizených pokojů. Dala jsem jí balíček obrázků z logopedie, aby mohla odměňovat ty hodné. Když se k nám posadila i Hrdlička a chtěla se smát jako zjednaná, primář ji usadil:

"Moc se nesměj. Tady jsi v léčení. Tak povídej, jak ses měla doma? Líbilo se ti na dovolence?"

Hrdlička dostala injekci i obrázek a šla si ven na nádraží zapálit. Jestli nemá nasbírané vajgly, zajímalo by mně, komu cigaretu šlohla. Kapesné bylo už dávno.

Andulku už to přestalo bavit. Uklidily jsme kancelář. Také jsem se sbalila a zamířila do šatny.

"Tak ahoj!"

"Ahoj! A pozdravuj toho svého miláčka!"

"Myslíš manžela?"

"Jo, toho."

"Tak jo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bety Bety | E-mail | 19. května 2018 v 21:28 | Reagovat

Je to krásný. Milý, cítím z toho útulnost a vstřícnost. Krom toho, že je to fakt moc pěkně napsaný, to má i nádhernou atmosféru.
Tenhle blog budu asi navštěvovat častěji.
Je to tu takový milý.

2 gabrielaahava gabrielaahava | 28. května 2018 v 10:44 | Reagovat

[1]:
Děkuji. To mě těší.
:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama