Áňa

14. května 2018 v 11:25 | Gabrielaahava

Kdo z nás je normální a kdo je blázen? Možná jsem normální jen proto, že si to o sobě sama myslím. Protože nevnímám poznamenání své vlastní duše. Za to vnímám zjizvenost duší těch druhých…


***


Dívala jsem se z okna kanceláře na zahradu, jak Andulka sedí na workoutovém stroji. Seděla na spodní části, určené na nohy. Také jsem si tam párkrát stoupla a chvíli se houpala. Andulka seděla na stupátku, cumlala si palec a zamyšleně se kývala ze strany na stranu. Vypadalo to strašidelně. Už jí bylo devět. Blonďatě zlaté culíky se zvolna pohupovaly s ní, podle toho, jak hýbala nohama. Opět bosa. Bez sandálů či žabek na dvůr.

"Áňo, až tě bodne včela do nohy, tak potom neřvi!" houkla na ni vychovatelka.

Andulka nevnímala. Stále se pohupovala a zahleděna do dveří od sklepa, cumlala svůj ožužlaný palec, někdy popraskaný až do krve.

Tety vychovatelky seděly za dřevěným stolem na lavicích a popíjely své odpolední kávy. Děti běhaly po zahradě, některé skákaly na trampolíně, pár kluků hrálo fotbal a ti menší si stavěli tunely na pískovišti.

"Teto, můžu ven?"

"Do šesti, Davide. A žádné cigarety. A žádné blbosti v Bille!"

"No jo. Mam kapesný, " odtušil vysoký, strašně hubený kluk.

"Spadni Andulo!" prošel kolem workoutového stroje, ťuknul do držadla a pomalu se klátil k brance.

"Heeeej! Nech tohoooo! Teto! Teto! On mě provokuje!"

Zahradu protnul hlasitý, ochraptělý křik. Dívčin hlásek zněl jako hlas opilé barové zpěvačky. Ustavičným křikem ze všech sil se jí udělaly uzlíky na hlasivkách. Křičela od narození. Od chvíle, kdy se poprvé musela loučit s mámou. Když se jí stýskalo, když máma přišla, a když ji po krátké vycházce vracela do domova. Křičela, když ji děti škádlily, když ji bily, když ona sama někoho bila nebo nechtěla vydržet ani deset minut ve své praktické škole. Křičela, a když jí nikdo nevyhověl, obvykle proto, že nebylo možné jí vyhovět, praštila sebou o zem a celé její silné, ale štíhlé tělíčko, neuvěřitelně osvalené, se propnulo do jakéhosi luku. V této poloze setrvala někdy i několik minut. Pokud se mi tohle stalo, musela jsem jen doufat, že nepřestane dýchat.

Brala mnoho léků, chodila pravidelně k dětskému psychiatrovi a jezdila na pobyty do dětské psychiatrické léčebny. Ve svých devíti letech nepoznala, jestli jedna a jedna jsou dvě nebo tři a tři bez dvou jedna nebo k čemu je to vůbec dobré. Bezpečně si nebyla jistá, jestli oranžová není náhodou fialová nebo růžová. Poznala sluníčkovou a travičkovou. Nikdy se nenaučila žádnou sebekratší básničku. Ovládala ale celou škálu neuvěřitelných sprosťáren, ať už slovy nebo posuňky. Neměla žádné kamarády. Přitom to byla docela hezká holčička.

"Neřvi, Andulo. Nic se ti nestalo. A ty, Davide, nemůžeš mít rozum?" houkla teta.

Ale vysoký hubený kluk už mizel v zatáčce směrem k supermarketům.


***


Nahoře v kanceláři si zatím ředitelka balila věci do kabelky a chystala se k odchodu. Také se naklonila k oknu.

"Podívej se na ni," kývla směrem k workoutovému stroji, "a to je ve druhé třídě. Nevím, co s ní v tom Brně budou dělat. Ještě pár let jsme jí mohli prodloužit dětství. I když je to s ní hrozné."

"Šílená matka," odpověděla jsem. "Co si to zas vymyslela. Stejně tam za ní častěji chodit nebude."

Andulčina matka žila většinou jako bezdomovec. Pokud zrovna neměla nějakou známost, u které se ubytovala. Vztah obvykle fungoval do té doby, než dotyčného muže fyzicky napadla. Pak opět žila na ulici, chodila na polévku do Armády spásy nebo se potulovala po IKEA a já si myslím, že tam občas přespala, pokud je to jen trochu možné. Počítat uměla asi lépe než Áňa, ale zaměstnavatelná nebyla. Nedovolila jí to její inteligence, agresivita a podle jejích vlastních slov, hlavně zdravotní stav. Při poslední návštěvě u nás s velkým zájmem popisovala, jak se léčí se "zánětem dutiny krční". Následně si nám od plic postěžovala na svého potencionálního zaměstnavatele:





"Paní ředitelko, to si neumíte představit. Chtěli, abych tam dělala osm hodin!! Osm hodin v kuse! To by nevydržel ani kůň!!" Rozčileně potřásala hlavou, tentokrát obarvenou na zrz. Ředitelka sklonila hlavu a já se v tu chvilku nemohla podívat jinam, než na své obnošené přezůvky pod stolem. Od té doby si to občas řekneme.

"To bys nevydržela. Osm hodin... !"

"V kuse!"


***



Dopsala jsem v kanceláři poslední výkaz. Odpoledne se pomalu přehouplo v podvečer. Děti na zahradě začaly uklízet hračky. Ty, co skákaly na trampolíně, hledaly boty a ponožky. Cvakla branka a po cestičce se klátil hubený David. Určitě zase na dálku páchnul od cigaretového kouře. Ne, tentokrát to nebylo od cigaret. Dneska si nasbíral vajgly. To smrdí mnohem hůř. Vychovatelka na něho cosi výhrůžně zavolala a dál kontrolovala úklid zahrady.

"Nezapomeňte na míč! Ty kola do garáže! Kdo má klíče…? A kde je Andula? Áňo! Jdeme na večeři!"


***


Andulka seděla pod keřem u plotu směrem k silnici. Nepřátelsky pozorovala hemžení na zahradě.

"Nepůjdu s vámi," tiše si trucovala a promlouvala svým chraplavým hlasem, "nemám vás ráda."

Prohlížela si svůj odřený palec. Také nemohla najít jednu žabku a podezřívala děti, že jí botku někdo schoval. Bylo to pravděpodobné.

Křoví se rozhrnulo a před zkoprnělé děvčátko se posadil velký, černý kocour. Sedl si pomalu a klidně si začal olizovat tlapku. Měl velké zelené oči a těmi se po Andulce občas podíval.

"Nebojím se tě," řekla Andulka a zatajila dech.

"Také se tě nebojím," odpověděl kocour.

"Jsi veliký. Ty nekoušeš?" špitla Andulka

"A ty nekoušeš?" zavrněl kocour tiše a položil tlapku na trávu.

Andulka věřila, že ne. I když včera kousla Nicolase do krve. Nechtěl jí půjčit sluníčkovou pastelku. A ona chtěla namalovat sluníčko. Věděla, že maluje krásná sluníčka… Andulka pochopila, že kocour ví všechno.

"Ale oni mě provokujou."

"A ty?"

"Mně je smutno po mamce." Andulka otočila hlavu a pohlédla do dálky ke garáži. Vychovatelka už zamykala a rozhlížela se kolem dokola. Kde je ta holka?

Kocour pomalu položil svou hebkou černou tlapku vedle dívčiny ruky s odřeným palcem.

"Až půjdu do Brna, budu blíž u mamky. Ty budeš tady?"

"Já jsem, kde chci," odpověděl kocour.

"Oni mi zavřou. Musím jít."

"Pohlaď si mě." Kocour upřel svůj pohled na holčičku. Andulka pohlédla na jeho lesklou srst a podívala se mu do očí. Travičková!

"Nechci." Odběhla k pískovišti. Ležela tam druhá žabka. Pak se pomalu šourala ke schodům. Vychovatelka stála ve dveřích.


***


I já se chystala k odchodu. Dneska jsem tu zůstala hodně dlouho. Děti už nosí z kuchyně večeři. Služba halasí s nádobím.

"Davide, jdi se okamžitě pořádně umýt!" Slyším z jeho rodinky.

Rozloučila jsem se a zamkla vchodové dveře. Přešla jsem ke garáži a vyndala si kolo. Zvláštní. Takový klid najednou. Slunce stálo na obloze stále ještě dost vysoko, přesto, že už byl večer. Jemný větřík čechral větve stromů a keřů. Za týden odvezu Andulku do Brna.

Najednou takový klid. Pod stromem seděl velký, černý kocour.



***
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 14. května 2018 v 12:35 | Reagovat

Nádhernej článek jako vždy , takovej krásně sentimentální .

2 Platan Platan | E-mail | Web | 14. května 2018 v 17:16 | Reagovat

Zaujímavé ako napriek všetkým nepríjemným motívom v celom texte celý text pôsobí príjemne až nostalgicky :-)

3 hedd hedd | Web | 15. května 2018 v 19:22 | Reagovat

Trošku mi to připomíná knížku Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové - asi i díky tematice, ale hodně i stylem psaní. :)

4 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 15. května 2018 v 20:52 | Reagovat

Trochu se toho světa teď bojím. :D PS: Článek jsem si celý nečetl.

5 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 16. května 2018 v 12:05 | Reagovat

Děkuji. Moc pěkně se to čte.

6 Blue Jane Blue Jane | Web | 16. května 2018 v 21:45 | Reagovat

[4]: Jsem na tom stejně :)

7 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 16. května 2018 v 21:46 | Reagovat

[6]: Jé, rád si přečtu, že je na tom někdo stejně. :)

8 Blue Jane Blue Jane | Web | 16. května 2018 v 21:48 | Reagovat

[7]: To jsem ráda a hlavně když je to pravda :)

9 alpos alpos | E-mail | Web | 17. května 2018 v 10:45 | Reagovat

smutný, zřejmě o to víc , že něco takovýho existuje, třebas v jiný podobě. jak to s ní bude dál? skončí v ústavu nebo na ulici?

10 gabrielaahava gabrielaahava | 18. května 2018 v 14:24 | Reagovat

Kdyby si ji někdo vzal, v ústavu by neskončila. Ale kdo na to má sílu? Někdy jsou poruchy chování jízdenkou do ústavu na celý život...

11 gabrielaahava gabrielaahava | 18. května 2018 v 14:24 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

12 gabrielaahava gabrielaahava | 18. května 2018 v 14:25 | Reagovat

[3]: Děkuji. Jsem někdy tak plná hněvu a zcela jiných emocí... Toto je úžasná terapie :)

13 gabrielaahava gabrielaahava | 18. května 2018 v 14:28 | Reagovat

[3]: Ach pardon - to byl komentář k číslu 2 :)

Zmíněnou knihu neznám, zkusím si ji půjčit.

14 gabrielaahava gabrielaahava | 18. května 2018 v 14:28 | Reagovat

[2]: Děkuji - pro mne je to důležitá zpětná vazba - zda to napíšu jako ufňukaně, zklamaně, frustrovaně nebo vytočeně … :)

15 gabrielaahava gabrielaahava | 18. května 2018 v 14:29 | Reagovat

[5]: Děkuji, to mě těší.

16 gabrielaahava gabrielaahava | 18. května 2018 v 14:30 | Reagovat

[4]: Nebojte - taková katastrofa to zas není - takové Rusko, Sýrie dneska - to jsou katastrofy.

17 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 18. května 2018 v 16:50 | Reagovat

[16]: Máš asi pravdu, gabrielaahava

18 Little Little | Web | 18. května 2018 v 20:32 | Reagovat

kouzelný článek, který i přes všechno to špatné zanechává jakýsi zvláštní, ale ne čistě negativní pocit v duši...

19 stuprum stuprum | Web | Sobota v 3:10 | Reagovat

Máš různorodé sklony k narušené hlavě, tleskám a smekám!

20 naoki-keiko naoki-keiko | Web | Pondělí v 13:14 | Reagovat

Je smutné, že ta holčička nemá žádnou budoucnost. :/
Ale co jsem slyšela některé děti i když žijí ve svých rodinách se chovají dost podobně. Ve školkách a školách je takových dětí dost a jejich rodiče nemusí bydlet na ulici. Bývají zaostalé a buď tím, že jím na to nestačí inteligence nebo se jim nikdo nevěnuje. Bohužel dost často obojí :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama